2014.23.1
Uplatňování DPH u hotelů a penzionů – 1. část
Ing. Martina Matějková
Uplatňování daně z přidané hodnoty u plnění poskytnutých hotely či penziony není v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o DPH") nikterak specificky vymezeno. Při stanovení místa plnění, data uskutečnění zdanitelného plnění a povinnosti přiznat daň, základu daně, stejně tak i sazby daně, je nutno vyjít z obecně platných zákonných ustanovení. Předmětná problematika nicméně v praxi přináší často řadu nejasností a výkladových problémů, přičemž názory zejména na stanovení sazeb daně u hotelových služeb mohou být rozdílné.
Místo plnění
Místo plnění při poskytnutí ubytovací služby se stanoví podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona o DPH, které upravuje problematiku místa plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci, neboť za služby vztahující se k nemovité věci se mimo jiné považují též služby ubytovací. Místem plnění při poskytnutí ubytovací služby je tedy místo, kde se nemovitá věc (hotel, penzion) nachází. Hotely a penziony mohou v rámci své činnosti též pronajímat prostory pro pořádání různých seminářů, oslav apod. I v takových případech je místo plnění ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 zákona o DPH tam, kde se nemovitá věc nachází.
Pokud se jedná o stravovací služby, zde se při stanovení místa plnění vychází z ustanovení § 10c odst. 1 zákona o DPH, které stanoví, že místem plnění při poskytnutí stravovací služby je místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta.
Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň
Podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona o DPH je plátce povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon o DPH nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň. Toto pravidlo platí od 1. 1. 2013 pro všechny plátce, nevyjímaje plátce, kteří vedou daňovou evidenci. Plátce u tuzemských zdanitelných plnění porovnává den uskutečnění zdanitelného plnění a den přijetí úplaty. Pokud dojde k přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění, vzniká plátci povinnost přiznat daň ke dni jejího přijetí. Je zřejmé, že přijatá úplata nemusí mnohdy nutně znamenat, že plnění bylo zcela uhrazeno. Povinnost přiznat daň na výstupu tak může vzniknout u jednoho plnění i několikrát, a to konkrétně podle počtu přijatých úplat před uskutečněním zdanitelného plnění a současně i k datu uskutečnění zdanitelného plnění.
Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje podle § 21 odst. 4 písm. a) zákona o DPH za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve. U ubytovací služby či u stravovací služby platí, že dnem uskutečnění zdanitelného plnění je den jejího poskytnutí nebo den vystavení daňového dokladu, a to ten den, který nastane dříve.
Příklad
Provozovatel penzionu, plátce DPH, poskytl ubytovací službu zákazníkovi v období 15. 8. 2014 až 2. 9. 2014. Dne 15. 8. 2014 přijal plátce od zákazníka úplatu za celou poskytnutou službu. Plátci vzniká povinnost přiznat daň ke dni přijetí úplaty, jelikož tento den předchází dni uskutečnění zdanitelného plnění. Plátce má povinnost přiznat daň za zdaňovací období srpen 2014.
Hotely či penziony velmi často pronajímají své prostory klientům za účelem pořádání různých rodinných oslav, podnikových setkání či jiných skupinových akcí. Z tohoto důvodu je této problematice v článku také věnován prostor. Nájem vybraných nemovitých věcí je podle § 56a zákona o DPH ve vazbě na ustanovení § 51 zákona o DPH osvobozeným plněním bez nároku na odpočet daně. Podle ustanovení § 51 odst. 2 zákona o DPH vzniká u plnění, která jsou osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně, povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Podle § 21 odst. 10 zákona o DPH platí pro stanovení dne uskutečnění plnění u plnění osvobozených od daně odst. 2 až 9 obdobně. U nájmu nemovité věci osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně se považuje plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.
U plnění osvobozeného od daně plátce daň nepřiznává, jako u plnění zdanitelného, ale přiznává uskutečnění tohoto plnění. Den uskutečnění tohoto plnění se stanoví obdobně jako u plnění zdanitelných. U nájmu nemovité věcí, který je osvobozen od daně bez nároku na odpočet daně, je nejpozdějším datem uskutečnění plnění poslední den kalendářního roku, a to z důvodu zabránění manipulace s koeficientem dle § 76 zákona o DPH. Nicméně pokud plátci vznikla povinnost přiznat osvobozený nájem kdykoliv v průběhu kalendářního roku, ustanovení § 21 odst. 10 zákona o DPH se na něho již nevztahuje. Plátce je povinen vykázat osvobozené plnění v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění, na ř. 50.
Z pohledu zákona o DPH je nájem považován za službu, resp. za poskytnutí práva využití majetku. Nájem je zpravidla poskytován na základě nájemní smlouvy mezi pronajímatelem a nájemcem. Pakliže se u nájmu nemovité věci uplatní osvobození od daně ve smyslu ustanovení § 56a zákona o DPH, plátce má povinnost přiznat uskutečnění osvobozeného plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Při poskytnutí nájmu se plnění považuje za uskutečněné ve smyslu § 21 odst. 4 písm. b) zákona o DPH dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu práva nebo k poskytnutí práva k využití. Pokud je sjednán způsob stanovení úplaty a k uvedenému dni není známa její výše, plnění se považuje za uskutečněné ke dni přijetí úplaty.
Základ daně
Ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 zákona o DPH obecně platí, že základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění. Hotel či penzion tedy do základu daně zahrne vše, co obdržel nebo má obdržet jako úplatu za poskytnutou službu od příjemce služby, popř. od třetí osoby. Základ daně ve smyslu odst. 3 uvedeného zákonného ustanovení zahrnuje také různé vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečněno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění a dále i materiál přímo související s poskytovanou službou. Může se jednat například o výdaje na prací prostředky, toaletní potřeby, které host automaticky při svém pobytu obdržel, výdaje na provoz bazénů – pokud je hotel poskytuje hostům automaticky jako součást ubytovací služby, výdaje na čisticí prostředky a mnoho dalších. Pokud je ke dni uskutečnění zdanitelného plnění poskytnuta sleva z ceny, základ daně se o tuto slevu sníží.
Příklad
Provozovatel hotelu, plátce DPH, poskytuje svým klientům v případě, že se ubytují v hotelu na 6 dní, šestý den zdarma. Ubytování v hotelu na 1 den stojí 1.000,- Kč bez DPH, za 6 dní by klient tedy zaplatil 6.000,- Kč bez DPH. Provozovatel hotelu klientovi poskytne ke dni uskutečnění zdanitelného plnění slevu z ceny ve výši 1.000,- Kč bez DPH (ve výši ceny za jeden ubytovací den). Základ daně se sníží o poskytnutou slevu (ZD je 5.000,- Kč).
Pokud se za uskutečněná plnění stanoví celková cena nebo hodnota, která zahrnuje dodání zboží nebo poskytnutí služby s různými sazbami daně, popřípadě osvobozená od daně, pak se základ daně stanoví ve smyslu ustanovení § 36 odst. 7 zákona o DPH v poměrné výši odpovídající poměru cen určených podle právních předpisů upravujících oceňování majetku jednotlivých plnění k celkovému součtu těchto určených cen. Tato celková cena nebo hodnota se považuje za částku obsahující daň. Tohoto ustanovení by měl plátce využít…
