2023.0400.1
Rozsudky SDEU v roce 2022 – 2. část
Ing. Martin Sádovský
Předchozí část článku
V pokračování rozborů judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen "SDEU nebo soud") jsou nejvíce početně zastoupeny rozsudky vztahující se k určení místa zdanitelného plnění a ostatních oblastí DPH, např. osoby povinné přiznat daň při dovozu zboží nebo zdanění víceúčelových poukazů.
Místo zdanitelného plnění
1. Rozsudek ve věci C-368/21 R. T. je zaměřen na správné určení místa zdanitelného plnění při dovozu zboží ze třetí země do členského státu EU, pokud došlo k porušení celních předpisů. Fyzická osoba ze třetí země, která má však bydliště v Německu, zakoupila osobní vozidlo v Gruzii (v zemi mimo EU). Tímto vozidlem přijela z Gruzie do Německa přes Turecko a Bulharsko a další země. Do EU vstoupila v Bulharsku. Dané vozidlo však nedeklarovala osoba u celního úřadu dovozu v Bulharsku, tak jak jí ukládají celní předpisy. V Německu bylo vozidlo spatřeno celními orgány a zaznamenáno při porušení silničního provozu. Podstatou otázky je, zdali místem zdanitelného plnění je členský stát, ve kterém došlo k porušení celních předpisů a k prvnímu použití v EU (tj. v Bulharsku), nebo členský stát, v němž má osoba bydliště a vozidlo tam užívá (v Německu).?
Soud posuzuje daný případ v souvislosti s pravidlem pro místo plnění u dovozu zboží, jež určuje místem plnění členský stát, na jehož území se zboží nachází ke dni jeho vstupu do Unie. I přestože vozidlo vstoupilo na území EU v Bulharsku, soud dále zkoumá, v jakém státě dochází k užívání, tedy spotřebě daného vozidla. K určení země spotřeby může sloužit právě místo bydliště uživatele vozidla. S ohledem na skutečnou spotřebu soud rozhodl tak, že místem zdanitelného dovozu zboží je členský stát, v němž má uživatel vozidla bydliště a vozidlo skutečně používá tedy v Německu. Zde se soud odklonil od základního pravidla pro určení místa plnění při dovozu zboží a stanovil místo plnění v členském státě spotřeby užívaného vozidla.
2. Rozsudek ve věci C-247/21 Luxury Trust Automobil se zabývá zdaněním v rámci dodání zboží při použití trojstranného obchodu, a to v kontextu obsahové náplně faktury a její zpětné opravy. Společnost Luxury Trust Automobil (dále jen "LTA") je usazená Rakousku a zabývá se zprostředkováním a prodejem luxusních automobilů. LTA koupila od dodavatele z Velké Británie vozidlo a dodala jej kupujícímu se sídlem v České republice. Vozidlo bylo přepraveno přímo z Velké Británie do České republiky. LTA deklarovala dodání jako trojstranný obchod, přičemž měl daň přiznat kupující v České republice, neboť při správném použití režimu zdanění u dodání zboží v rámci trojstranného obchodu je místem plnění z pořízení zboží Česká republika. LTA neuvedla na faktuře poznámku o přenosu daňové povinnosti (pojem "daň odvede zákazník") na kupujícího v České republice, a ačkoliv tvrdila, že bylo opraveno opravnou fakturou, nedoložila k tomu důkazní prostředky. Pokud by skutečně nebylo doloženo, že pořizovatelem je kupující v České republice, vznikla by povinnost přiznat daň společnosti LTA z pořízení zboží v České republice a také z následného dodání zboží českému kupujícímu. Spornou otázku je, zdali při použití režimu dodání zboží formou trojstranného obchodu je pořizovatel platně určen za osobu povinnou odvést DPH, pokud faktura vystavená zprostředkovatelem LTA neobsahuje poznámku "daň odvede zákazník".
Soud na základě kontextu a cíle sledovaného právní úpravou u režimu dodání v rámci trojstranného obchodu dochází k tomu, že pojem "daň odvede zákazník" na faktuře nemůže být ničím nahrazen a je přímo vyžadován právním ustanovením. Uvedený pojem má informovat pořizovatele zboží o právní kvalifikaci plnění o tom, že při jeho použití odvádí daň příjemce plnění nikoliv dodavatel. Soud rozhodl tak, že absence pojmu "daň odvede zákazník" na faktuře způsobí to, že koncový pořizovatel v rámci trojstranného obchodu není platně určen za osobu povinnou odvést DPH. Ačkoliv se zdá, že by uvedení pojmu mohlo být považováno pouze za formální podmínku při zdanění dodání zboží v rámci trojstranného obchodu, tak právě tento rozsudek uvádění pojmu na faktuře staví spíše do hmotněprávní podmínky pro uznání celého režimu zdanění v rámci trojstranného obchodu, a to s přihlédnutím k celkovému významu uváděného pojmu na faktuře. Právě tento pojem de facto informuje příjemce faktury o tom, že má být odvedena daň ve státě určení. Celkově striktně přistupuje soud i k další otázce, kdy faktura nemůže být doplněna o údaj "daň odvede zákazník" v případě opomenutí, neboť se jedná o první vystavení správné faktury pro zvolený daňový režim pro trojstranný obchod. Fakturu je tedy možné vystavit kdykoliv později maximálně ve lhůtách pro vystavení podle vnitrostátní úpravy, avšak dodatečné vystavení faktury již nemůže změnit skutečně provedené dodání formou trojstranného obchodu.
Ostatní oblasti
Pro ostatní oblasti DPH následuje přehled zbývajících rozsudků vydaných SDEU v roce 2022 s popisem předmětu sporu.
